Casting nebo TFP? Kdy má smysl který formát

Casting nebo TFP? Kdy má smysl který formát

Je to známý obrázek: V nějaké facebookové skupině o fotografii někdo zveřejní casting na placený editorial – a jen o pár hodin později se objeví komentář: „Proč ne TFP? To je přece fér pro obě strany.“ Diskuse je stará, tábory jsou zatvrzelé. Ale pravda leží, jako tak často, v detailech.

Vzpomínám si na jedno focení před pár lety. Jedna mladá adeptka modelingu se přihlásila na casting, který jsem vypsal – placený, ale s docela malým rozpočtem. Napsala mi přátelskou zprávu, jestli bychom raději nešli do TFP, protože je teprve na začátku a chce si budovat portfolio. Souhlasil jsem a sešli jsme se v jednom loftu v Berlíně. Výsledek byl solidní, ale ne výjimečný. Ona dostala fotky do svého portfolia, já motivy do svého booku. Ale zpětně jsem se ptal: Neměl jsem raději objednat někoho zkušenějšího, kdo by ten honorář stál? A neprofitovala by ona víc z castingu, kde by se naučila, jak fungují profesionální postupy?

Otázka „Casting nebo TFP?“ není otázkou víry, ale strategickým rozhodnutím. Záleží na několika faktorech: na tvém cíli, tvých zkušenostech, tvém rozpočtu a na projektu samotném.

Co TFP skutečně znamená

TFP je zkratka pro „Time for Prints“ – nebo moderněji „Time for Portfolio“. Je to směnný obchod: Fotograf investuje čas a často i lokaci nebo vybavení, model investuje svůj čas a svůj vzhled. Na konci oba dostanou fotky k vlastnímu použití. TFP není dobrovolnictví, ale obchod. A jako u každého obchodu by hodnota měla být vyvážená pro obě strany.

Dělal jsem TFP focení, která patří k mým nejoblíbenějším projektům. Například s jednou maskérkou, která chtěla realizovat náročný make-up koncept. Sešli jsme se v deštivou neděli v jednom starém divadle, které jsem si mohl na den pronajmout. Ona přinesla kostýmy, já světlo a foťák. Nikdo z nás by nemohl zaplatit honorář, který by stál profesionální tým. Ale společně vznikly snímky, které nám oběma otevřely dveře. Ona dostala referenci do svého portfolia, já silný editorial.

TFP je ideální, když:

• chceš realizovat specifický koncept, který je experimentální nebo náročný,
• obě strany jsou ještě na začátku kariéry a potřebují portfolio,
• spolupráce probíhá na rovnocenné úrovni a jsou stanoveny jasné dohody (práva k užití, termíny dodání, výběr fotek).

TFP má ale i stinné stránky. Může vést k nezávaznosti, když do hry nevstupují peníze. Zažil jsem, že modelka hodinu před focením odřekla, protože „se přihodilo něco osobního“. U placené práce by se to nestalo. TFP vyžaduje vysokou míru závaznosti a vzájemného respektu – a ten nemá každý.

Kdy je casting lepší volbou

Casting obvykle znamená, že fotograf nebo klient platí honorář – ať už modelovi, stylistovi nebo celému týmu. Je to pracovní vztah se všemi právy a povinnostmi. Pro mnoho profesionálních fotografů je to pravidlo: Pracují na zakázku pro časopisy, agentury nebo značky, a ty platí.

Sám jsem dlouho váhal vypsat casting, protože jsem si myslel, že musím být nejdřív „dost dobrý“, abych platil. Ale to je omyl. Platit casting neznamená, že jsi méně talentovaný. Znamená to, že si vážíš práce druhých a že očekáváš jasný produkt. Placená focení jsou obvykle profesionálnější: Příprava je důkladnější, dochvilnost je samozřejmostí a výsledky jsou často konzistentnější.

Casting má smysl, když:

• realizuješ komerční projekt, který musí splňovat určité požadavky (např. produktová fotografie, módní katalog),
• chceš pracovat se zkušenými modely, které vědí, jak se pohybovat před kamerou,
• máš pevný rozpočet a chceš mít vše pod kontrolou,
• chceš budovat dlouhodobé obchodní vztahy.

„Placená spolupráce vytváří jasno: Obě strany vědí, co čekat, a mohou se plně soustředit na focení.“

Samozřejmě existují i šedé zóny: Někteří fotografové platí malý honorář plus TFP pro zbývající užití. Jiní nabízejí „placené TFP“, kde model dostane malou náhradu výdajů. Takové modely mohou být dobrým mostem.

Rozhodnutí v konkrétním případě

Nakonec neexistuje správně nebo špatně. Dělal jsem placená focení, která byla neinspirativní, a TFP focení, která patří k mým nejlepším pracím. Rozdíl nebyl ve formátu, ale v přístupu zúčastněných. Rozhodující je, že si předem ujasníš, co potřebuješ a co můžeš dát.

Zeptej se: Je to projekt srdce nebo práce pro chleba? Pracuješ s někým, kdo investuje stejně jako ty? Můžeš si dovolit honorář, aniž by ses dostal do finančních potíží? A především: Respektuješ práci druhých?

Pokud si nejsi jistý, otevřeně to prodiskutuj. Většina kreativců je ochotna jednat o modelech. Upřímný rozhovor před focením je lepší než nedorozumění po něm.

Nakonec nejde o označení – casting nebo TFP – ale o otázku: Je to, co děláme, fér pro všechny? Pokud na tuto otázku dokážeš odpovědět ano, udělal jsi správnou volbu.